KDYŽ TO FÁÁÁKT NEJDE

Jsou dny, kdy to fááákt nejde. A tohle je jeden z nich. Nevím, čím to je. Jestli špatnou náladou nebo špatným počasím, špatným místem nebo špatnými kameny, nebo vším dohromady. Ale prostě to fááákt nešlo. Místo nad mlýnským náhonem, hromada kamení, ke které jsem se musel vyšplhat, žádný kámen mi nebyl dost dobrý...za čtvrt hoďky jsem šel od toho. Procházka, hledání lepšího místa, lepších kamenů, až jsem se vrátil zpátky. 

Pobral jsem si menší sousto, líp vybral kameny a zkusil to znovu. Nešlo to, nešlo to, nešlo to. Vyměnil jsem ten horní, otočil ho, změnil těžiště, dřepnul, sednul, opřel se... No, nakonec jsem něco vyšvihnul, ale nebyl jsem moc spokojený. 

Šel jsem zkusit štěstí ještě o pár metrů dál na lávku. Ani tam to nešlo. Byl jsem z toho už nešťastný. Nakonec jsem zase něco dal, ale bez větší radosti. Navíc, když už jsem byl skoro ve finiši, rána jako prase a trvalo mi chvíli, než mi došlo, že to byla ta předchozí stavba.

Tady, když to vidím na monitoru, musím říct, že to zase nebylo tak špatný. Jen prostě blbej den.