KAMENNÁ KVĚTINA V OKNĚ

Na hradiště Budeč jsem vystoupal příkrou pěšinou z Kovárů. Plánoval jsem postavit kameny na základech budečského kostela Narození Panny Marie z 10. století. Než jsem tam ale došel, míjel jsem mnohem mladší ruiny nějakého domu - stály tam obvodové zdi bez oken, dveří i střechy.  Vzhledem k tomu, že u památky se motali nějací lidé, začal jsem tedy v "domě."
Nasbíral jsem si čtyři krásné kameny, každý úplně jiný jak co se týče tvaru, tak i materiálu. Celkem snadno jsem tam vyšvihnul balanc a nazval ho "Kytka v okně." Chtěl jsem ho ještě ozdobit takovými těmi červeno-černými brouky, co jim říkám už od dětsví kostelník. No a jak jsem se je tam snažil na tu kytku naaranžovat(!)...vyhodil jsem to všechno z okna a šel k základům kostela. 

Hned mi bylo jasné, že tady to bude nic moc. Hranaté, neforemné kameny a základy kostela nebudou vidět. Snažil jsem se najít čtyři aspoň trošku zajímavé, na pátý nahoru jsem měl hned dva kandidáty a jeden z nich jsem vybral až podle toho, jak hodlal "držet". Nebylo to úplně basic, ale aspoň to bylo v ose, takže jsem to tak do čtvrt hodinky měl, vycvakl to foťákem a vrátil se zpátky do "domu", protože tam mě to doopravdy táhlo, to bylo to správné místo.

Pod oknem jsem našel předchozí čtyři kameny a našel k nim ještě jeden krásný - obdélníkového tvaru. To bude něco! Věděl jsem, že jestli se tohle povede, bude to paráda. Ale cesta k tomu byla pekelně dlouhá. Vrávoralo to úplně celé, včetně toho podkladového kamene. Poslední dva nahoře, ty mi ovšem dávaly zabrat úplně nejvíc. Ten trojúhelníkový jsem nemohl zaboha opřít, horní se sem tam chytil, ale jak jsem hledal opěrný bod pro ten pod ním, neustál to. Začínal jsem asi čtyřikrát úplně od začátku. Byly tam i chvilky beznaděje, to tentokrát teda jó.

 

A zase přišla najednou chvíle, kdy se všechno zklidnilo a chtělo to jenom mikroskopicky dolaďovat. Nakonec se to chytlo, i když to nebylo opřené ideálně. Až jsem se bál i zmáčknout spoušť, aby to nežuchlo. Udělal jsem asi deset fotek a při té poslední...taktak jsem to chytil... Cestou dolů jsem se ještě zastavil na vyhlídce a jak mi v kapce štěrchaly ulity šneků, co jsem nasbíral domů pro holčičky, napadlo mě, že bych je mohl zkusit vybalancovat. V tom večerním šeření nakonec vypadají úžasně.