Dej mi sílu zvednout se z gauče a vyrazit ven, neboť lenost a pohodlí jsou proti smyslu stonebalancingu.
Prosím, dopřej mi objevit místa, o kterých jsem nevěděl nebo je bez povšimnutí míjel a nechť v každém z nich uzřím a pochopím jeho krásu, protože kamenná socha potřebuje svůj nazaměnitelný prostor, jak rostlina má své místo, slunce, stín, vláhu a půdu, kam patří; jedině tam je takovému dílu souzeno zrodit se, zkamenět a padnout.
Ať najdu kameny nevšedních barev a tvarů a kéž jsou co nejvíc nedokonalé, protože tak jako dobrý příběh se dá stavět na trhlinách charakterů, tak se kameny vrší na sebe díky byť mikroskopickým nedokonalostem každého z nich.
Dej mi odvahu odolat pokušení a nejít tou nejsnažší cestou, ale naopak hledat cesty nové na hraně možností mých i možností samotných.
Naděl mi prosím trpělivost vytrvat i ve chvílích, kdy se kameny
odmítají podrobit lidské myšlence, dej mi sílu brát to jako zkoušku, že jsem tohoto umění hoden a obstát v ní se ctí.
Ať vydržím mravenčení nohou způsobené strnulou nehybností nebo mravenci skutečnými, ať strpím nehybně na svém těle bodavý hmyz a přestojím i další tvory, kterým jsem vstoupil do jejich domova.
Pomoz mi překonat žár, chlad i vlhko umocněné nehybností. Nechť voda v řece není příliš ledová.
Kéž mé dílo neslouží zlu a má víra je silná stejně jako víra Čtyř korunovaných, našich patronů, neboť má martyria nejsou ničím ve srovnání s utrpeními, která podstoupili oni...
Dej mi pokoru bez zlosti ustoupit dešti a větru, neboť právě živly vysoustružily kameny v jejich tvar a vdechly jim duši.
Dopřej mi chvíli pokochat se mým dílem a dovol mi zaznamenat sochu alespoň pro vzpomníku, jelikož my lidé už jsme takoví;
Vlož do mne nadhled a sílu odpustit těm, kteří se v Tomášově nevěřícnosti, Evině pokušení či dáblově zlosti dotknou kamene a zničí mou sochu - protože jiní lidé jsou zase takoví.
Připomínej mi pomíjivost mého konání a uvědomění si, že
mé dílo je už ze samotného základu polohy vratké odsouzeno,
dříve či jen o chvíli později, k zániku.
Kéž vždy nakonec najdu rovnováhu kamenů a konečky prstů natáhnu vyrovnanost do mého těla a mysli, jako strom svými kořeny natahuje do své pně, koruny a větvoví životodárnou vláhu;
ta rovnováha ať mnou prostoupí a naplní mne...
kÁmen.
Sledovat mě můžete také na facebooku: http://fb.me/psbalance
