pondělí 17. dubna 2017

2 NEJKRUTĚJŠÍ NEPŘÁTELÉ STONE BALANCINGU?

Jaro se už několikrát tak hluboce nadechlo, že by si ho člověk při letmém setkání na ulici skoro až popletl s létem. Je polovina dubna; to se nechá kdekdo nachytat. Už slyším, jak to navoněné cosi následně ze zároží dělá desetiprstý nos a posměšně křičí: Apríl!

Stojím spoceně, udýchaně na haldě bývalého dolu Max u Libušína. Rozhlížím se do kraje a v hlavě mi hučí promítačka s útržky filmového týdeníku o tom, jak byl bývalý Důl Max pojmenován na Důl presidenta Beneše a president obdržel darem sto vagónů černého uhlí. A hned mě napadá, co s tím uhlím sakra asi tak dělal? Kam zmizelo to uhlí? Nemluvě o Mlíkaři. A pak - proč se na tomto dole přejmenováváním hloubily dějiny? Max, Beneš, Fierlinger, Gottwald... Skřivánci už pípají: Kluci, ukradli nám pravdu, kurvy, kde ta pravda je? A pro tu podstatu člověka, který vidí samé ideje a zakopne o kdejaké hovno, pro tu jsem přehlídl, že slunečnou oblohu mám za sebou, tedy jakože už byla, a že nad Smečnem povlávají mourovaté záclony, už jsou na dohled...a najednou poryv větru udeří do nebeskýho okna, skřípne záclonu a mrskne mi hrst krupek přímo do tváře: 
"Při pravém aprílovém počasí je venku větrno, chladno a velice rychle se střídají silné přeháňky, které jsou většinou sněhové nebo doprovázené krupkami, se slunečnou oblohou." 
Přeháňka přehání a přežene se. Stojím vítězně zbylý, nevědom si, že nepřátelé číhají dál v zákopech haldy a rozhlížím se. Už ne do kraje, ale mnohem blíž, přízemněji, do rumiska. Sbírám stavební materiál a stavím vratce na padlý sloup s modrou turistickou značkou(?). Dostatečně dekadentní.  
Balancuji. Připravím mobil...prásk. Neviditelný nepřítel udeřil ze zálohy. Druhý pokus. Foťák, už už,...chrst a prásk. Znovu. A znovu. Nedám se. Cvak.  Několikavteřinový vítěz na piedestalu...a prásk. 
Takto hrdinně jsem se utkal se dvěma nejkrutějšími nepřáteli balancerů: větrem a deštěm, kterým (už) neporučíme. A šel si lízat rány do podhaldí, do závětří kmenů bříz, k téměř klidné hladině Libušínského jezera
 Video, ze kterého je tentokrát jasně patrné, jak tuhý boj jsem vedl:
 

Žádné komentáře:

Okomentovat