"Severně od Nižburka, východně od Zbečna a jižně ode vsi Bělče v zátiší jako v dalekém od světa a při tom krásném položení spatřují se zříceniny hradu Jenčova. Vysoké zbytky hrádku tohoto svědčí o tom, že teprve v 15. anebo na počátku 16. věku opuštěn jest. Kdy a kým založen jest hrádek tento, není známo; jméno jeho nevyskytuje se v žádné staré paměti, a protož také nelze o něm nic památného pověděti.
Na stranu jihovýchodní, kudy vedla cesta ke hradu, jest veliké okno, pocházející ještě z prvotních dob, když stavení toto bylo založeno."
(August Sedláček, Hrady zámky a tvze Království českého VIII.)
Najít kameny na zřícenině není nic těžkého. Jenže pak z nich stavět cokoli jiného než hradní zídku, to už těžké je. Ty kameny jsou totiž štípané; s ostrými hranami, neohlazené větrem ani vodou,...tak jsem se rozhodl vachrlatě je proložit vazbou, jako bych stavěl právě tu zeď, do jasné protiváhy - spodní kameny závisí vždy na hmotnosti těch nad nimi a až ten poslední drží celou soustavu v rovnováze. Pozná se to snadno: Když horní kámen odděláte, celé se to okamžitě zřítí.
Stavba takové sochy může vypadat snadno, ale ve skutečnosti přitom není odpočinku. Neustále musíte na celou soustavu shora tlačit, nesmíte na to zapomenout zejména ve chvíli, kdy vám horní kámen nestojí, nepasuje a vy ho potřebujetete oddělat nebo jen o kousek posunout...
Hrad jsem měl asi hodinu sám pro sebe. Přetrpěl jsem prosakující vlhko země při hledání nejlepší polohy pro finální fotku, a bez hrubšího vulgarizmu i to, že se jeden nevybraný kámen nevybíravě sesunul ze zídky přímo na můj nárt.
Až bylo hotovo, dorazili na vernisáž první návštěvníci:) Schválně, jestli jednoho z nich objevíte - je krátce vidět na tomto videu ze stone-dobývání hradu Jenčov:
Až bylo hotovo, dorazili na vernisáž první návštěvníci:) Schválně, jestli jednoho z nich objevíte - je krátce vidět na tomto videu ze stone-dobývání hradu Jenčov:
Žádné komentáře:
Okomentovat