JAKÉ TO BYLO POPRVÉ?

Všechno, co je poprvé, nebývá úplně dokonalé. Přesto si to pamatujeme. A přesně tak to je s mým prvním balancem. Nebylo to žádné velké umění, dnes už bych to dělal úplně jinak, ale stejně na to rád vzpomínám a tu finální fotku mám pořád v hlavě. Bylo to v listím vystlaném korytě Zbirožského potoka, cestou ke Skryjským jezírkům.

Našel jsem si místo kousek od turistické pěšiny a z břehu se pokoušel vybalancovat dva podlouhlé kameny a na ně postavit na špičku třetí, ve tvaru obrácené pyramidy. Vždy, když šel někdo kolem, jsem od základu stavby stydlivě odešel a dělal, že si hraju s dětmi. Snažil jsem se, aby prostřední kámen pohodlně stál na plošce uprostřed, ale tím pádem mi při posazení pyramidky padal. Teď už bych s ním šel na kraj a stavěl ho na hranu, což by jednak vypadalo líp, ale hlavně by to šlo o něco snadněji, ač se to nezdá. Krom toho jsem teda musel periferně hlídat holky, které si stavěly svoje věžičky na břehu, ale samozřejmě je lákalo namáčet kameny, klacíky (a boty) do vody.

V samotném finiši se mě rozhodla sledovat výletující rodinka s patřičným komentářem pana otce. Ale naštěstí zrovna v tu chvíli jakoby prošel celou kamennou soustavou železný prut a vyztužil ji. Zaseklo se to a zůstalo stát! Pak už jsem jen v potoce opřel svůj iphone o další kámen a natočil video. Ano, svoje první dílko jsem si sám zbořil, abych měl efektní záběr.