Říká se tomu xerofobie. To se na pár dní zkazí počasí, zdraví, denní program, několik dní zůstanu neplánovaně viset doma nebo ve smyčce povinností ...a už se vyjevují abstinenční příznaky.
"Náhlé vysazení či podstatné snížení dávky může být doslova život ohrožující," varuje jeden web v souvislosti se závislostmi. A já jsem se nespíš závislým stal - na stone balancingu. A teď mám příznaky xerofobie - strachu ze střízlivosti.
Pro tyto prachbídné dny máme doma obrovskou vázu. Tedy - měli jsme ji původně jako zkrášlovač bytu, ale postupně nabyla nové role. V té váze jsou totiž kameny z celého světa. Z většiny mých putování pustinami. Na rozdíl od Zikmunda s Hanzelkou, já se nedokopal na ně nalepit štítky s místem a datem nálezu. Ale i tak mám u mnohého z nich tušení.
A tak když se začne xerofobie ozývat, uklidím jídelní stůl, dám na něj jednobarevnou deku a začnu se přehrabovat ve váze. Kameny, kamínky, mušle, ulity...Neznám je podle názvu, ale jejich tvary, jejich chyby, jejich pihy na kráse, ty už mám přečtené jako by byly psány brejlovým písmem.
Libye, Maroko, Turecko, Sýrie, Albánie...skládám je na sebe, prapodivnou slepou mapu světa...a je mi zase fajn. 
Žádné komentáře:
Okomentovat